Medicína severu
Medicína severu slouží k uklidnění duše, pomáhá člověku zjistit, jak se jeho tělo chová a reaguje, a zbavit se stresu. Cílem je zaměřit se na učení a předávání moudrosti medicíny ku prospěchu nás všech.
Divizna malokvět (Verbascum zhapsus)
Tato rostlina se obvykle nachází podél cest. Dorůstá velikosti až 240 cm. Má růžici listů a vysokou špici žlutých kvítků. Díky velké koncentraci rostlinného slizu divizna uklidňuje sliznice. Čaj z ní připravený pomáhá při léčení onemocnění dýchacích cest. Doporučuji vám, abyste si nechali poradit od bylinkáře, jaké směsi s diviznou jsou nejvhodnější. Divizna je také účinná proti zánětům a při silných revmatických bolestech. Jako medicína severu výborně uklidňuje při nervozitě. Je rovněž bohatá na minerály. Někteří lidé mají dojem, že její rostlinný sliz působí jako narkotikum, ale nezjistil jsem, že by byl škodlivý. Doporučuji však, abyste byli při používání této rostliny opatrní, protože její chlupaté a měkké listy jsou výborným úkrytem pro všelijaký hmyz.
Fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
Moje babička říkávala, že fenykl “tancuje ve větru a předvádí svůj krajkový vzhled” a “je semenem, díky kterému budete k zulíbání”. Dorůstá výše 150 cm, má malé žluté květy v deštníkovitých hroznech. Jeho semena se používají k ochucování jídel z ryb a čaj ze semen je oblíbeným prostředkem při zažívacích potížích a křečích. Fenyklový čaj se stejným množstvím lístků máty peprné působí na uklidnění abnormálně aktivního organizmu.
Heřmánek lékařský (Matricaria chamomilla nebo recutita)
Moje babička o heřmánku hovořila jako o “požehnané bylině”. Podle vyprávění její matky o ní Čerokíjům pověděl jeden velmi nemocný běloch mluvící cizím jazykem, když se k nim kdysi uchýlil pro pomoc. Jeho darem medicínské pomoci byla krásná rostlina se světlezelenými listy a bílými květy dosahující výšky asi třiceti centimetrů. Zaháněla bolest hlavy a uklidňovala tělo. Heřmánkový čaj se připravuje vyluhováním dvou čajových lžiček sušených květů ve vařící vodě asi po dobu dvaceti minut. Může se používat i jako pleťová voda proti vyrážce.
Kopretina řimbaba (Tanacetum parthenium)
Tato rostlina se používá proti bolestem hlavy a jako prostředek proti migréně, pravděpodobně díky aktivní látce zvané partenolid nacházející se v listech rostliny. Vzhledem k tomu, že obsah partenolidu v amerických rostlinách je velice nízký (méně než 0.1%), je vhodnější koupit si sušeno listy s obsahem 0.2% nebo větším. Použití kopretiny řimbaby by měl doporučovat jen ten, kdo se specializuje na přírodní medicínu. Mohou je totiž provázet některé vedlejší účinky jako např. závratě. Zdá se, že je prospěšná při artritidě. Působí protizánětlivě. Staří Čerokíjové používali “horečnatý kořen”, dnes někdy zvaný korálový kořen nebo korálice (Corallorhiza orontorhiza), z rodiny orchidejí jako mírné sedativum a k léčení horeček a artritidy. Používá se podobně jako kopretina řimbaba.
Kozlík lékařský (Valeriana officialis)
Z této rostliny připravuje jeden ze svých přírodních léků na uvolnění. Doporučuje se při potížích se zády, když člověk trpí častými bolestmi, a na migrény. Staří Čerokíjové ji používali jako léčivou bylinu pro její antispazmotické vlastnosti při “utišování nervů, aby se tělo dalo léčit”. Údajně přitahuje žížaly, a proto zemědělci kozlík lékařský pěstují kolem ploch s kulturními plodinami, aby přilákali žížaly, které přirozeným způsobem kypří půdu. Doporučoval bych koupit si tuto rostlinu s návodem na použití.
Máta peprná (Mentha piperita a Mentha spicata – spearmint)
Přestože se oba druhy používaly hlavně jako protivirové prostředky a ke zklidnění pokaženého žaludku, jsou rovněž vhodné na uklidnění nervů a k úlevě při bolestech hlavy. Nacházejí se mezi čerokíjskými léky společně s dalšími bylinami určenými pro zjemnění účinků některých silnějších bylin, aby nedráždily žaludek. Já si do svého běžného čaje s oblibou dávám jen jeden list máty.
Mučenka (Passiflora incarnata)
Toto je pravá medicína severu. Má bílé květy s nachovými, tmavomodrými nebo růžovými okvětními lístky rostoucími na úponcích do výše šesti metrů. Dříve se používala jako sedativum při nervozitě a hysterii. Nedoporučuji vám, abyste se sami pokoušeli připravit z mučenky účinnou látku. Květ, listy a kořeny se dříve používaly při srdečních potížích, u svalových křečí, zvláště u očních svalů. Jeden moudrý mi kdysi poradil jak získat “ženu svých snů” – s pomocí květů vášně. A až “zapálím její oheň”, budu muset něčím uklidnit její nervy. Byl jsem však příliš nesmělý a rozhodl jsem se raději pro neznámou polní květinu lépe vyjadřující mou plachost.
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
Moje babička říkávala, že její matka – blinkářka používala řebříček obecný k léčení lidí se zapálenými klouby a otoky od dny. Je to také “ženský lék”, ale to, řekla, není nic pro mne. Přesto vím, že směs čaje z řebříčku obecného a heřmánku, obsažená v bylinných lécích, pomáhá při hojení bolavých bradavek a pokožky rozpraskané od působení povětrnosti. Dříve se tento lék běžně používal. Květy řebříčku, stejně jako ostatní části rostliny se podávají při nachlazení a horečkách v léčivé kuřecí polévce, aby se, jak řekla jedna moudrá, “očistil organismus od jedů”. Na čaj z řebříčku obecného je potřeba svařit půl litru vody asi s třemi gramy sušených květů.
Střemcha pozdní (Prunus serotina)
O střemše pozdní je všeobecně známo, že obsahují látky účinné proti nachlazení a bolestem v krku. Čerokíjové ji také používali při plicních potížích, na uklidnění žaludku a na rány. Kůra střemchy pozdní obsahuje éterický olej napomáhající zažívání a může působit i jako mírné sedativum. To je pravděpodobně důvod, proč lidé se srdečními problémy byli nabádáni, aby si do čaje dávali trochu kůry tohoto stromu a v noci ho popíjeli.
Šanta kočičí (Nepeta cataria)
Šanta kočičí je členem rodiny mát s vlasovými větvičkami, které dorůstají do výše 150 cm. Jsou na nich podlouhlé špičaté listy. Barva květů – bílá s nachovými skvrnami – se hodí k barvě severu. Kvete od léta do podzimu. Tmavomodrá nebo nachová jsou barvami severu, ale někteří moudří mluví o severu jako o “zemi bílé barvy”, kde lidé mají nachová srdce a potřebují uklidňující medicíny, protože jsou příliš živí. Listy se drtí a používají jako obklad ke zmírnění bolesti. Čaj se připravuje tak, že se do vařící vody objemu dvou šálků přidá čajová lžička nakrájené byliny a nechá se asi 15 minut vyluhovat. Moje babička jej nazývala “kočičí čaj” a používala ho obvykle při stresu před spaním na uklidnění.
Šišák (Scutellaria lateriflora)
Šišák byl považován za rostlinu, kterou možná snědl pes, když bezhlavě běhal a choval se bláznivě nebo nezvladatelně. Patřila mezi rostliny pokládaní za ženskou medicínu na menstruační potíže, ale obyčejně se používala jako silné sedativum. Nyní je bylinným lékem na snížení cholesterolu a zmírnění bolestí při artritidě. Je to opět rostlina, z níž by měl lék připravovat pouze člověk dobře obeznámený s jejími vlastnostmi.
Medicína východu
Medicína duchovního směru je spojena s ohněm, který přivádí všechno k harmonii a rovnováze, spojuje a očišťuje. Má obvykle souvislost se srdcem a oběhovým systémem. Přestože mnohé z této medicíny bylo během generací ztraceno, Čerokíjové dnes mají “pocit”, že je stále důležité přistupovat k rostlinám, obcházet je a vzít si pouze jednu, a to jen v případě, kdy jsou alespoň čtyři. Když jsem se o těchto bylinách učil, nejprve mě překvapilo, že některé velmi jednoduché a běžně se vyskytující byliny mají tak velkou léčivou sílu. Jak řekl jeden moudrý: “Všechno jsou to >zázračné rostliny<, významní pomocníci při léčení.”
Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)
Staří Čerokíjové měli pro tuto rostlinu, která prý mívala zvláštní jméno “Ga-ni-qui-li-s-ki”, mnoho léčebných použití. Většina bylin dostávala obyčejná jména spojená s jejich užíváním, ale jen málokterá měla zvláštní “léčivé” názvy. Tuto rostlinu z čeledi mát s tmavě červenými hrozny květů na vrcholu lodyhy je možné je najít na polích, kde je trochu vlhkosti. Černohlávek obecný se rozmnožuje výhonky a semeny. Používal se zevně na podlitiny, spáleniny, vředy, rány a v mnoha dalších případech. Vnitřně byl používán jako uklidňující prostředek, kloktadlo a lék proti průjmu. Osobně sice nejsem pro jeho vnitřní používání, ale zmiňuji se o něm kvůli jeho posvátnosti pro mnoho domorodých Američanů.
Hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
Plody se používaly jako přírodní bylina k léčení srdce a krevního tlaku. Bylinkáři jej znali také jako přípravek působící na rozšíření cév. Považuje se rovněž za vhodný prostředek na zápal srdce a při stresujících pracovních podmínkách vytvářejících pro kardiaky rizikové situace. Již bylo zaznamenáno využití této rostliny jako zdroje přírodního adrenalinu. Z listů se připravuje látka s tlumícím účinkem na srdce, ke zpomalení srdečního tepu. Ale hloh je nutné aplikovat pod dohledem specialisty nebo naturopata. Mohlo by být riskantní “předepisovat si jej sám.
Slunečnice (Helianthus annuus)
Je jednou z posvátných čerokíjských rostlin. Vystupuje v příbězích a mýtech mnoha generací. Používala se jako lidový lék na revmatismus a podobné bolesti, rovněž tak na dýchací potíže. Slyšel jsem také o její aplikaci ve směsi s dalšími substancemi při slunečním úžehu. Diuretické a expektorační (usnadňující vykašlávání) účinky jsou zřejmě kořenem její důležitosti jako plicního léku. Semena se používala jako potrava. Mají 25% proteinu a velké množství vitamínů, například A a B-komplex, a minerálů jako vápník a hořčík. V souvislosti se slunečnicí se doporučuje opatrnost, podle mého však stačí, když se poradíte v obchodech se zdravou výživou a u bylinkářů. Bývalo běžné vidět slunečnice vysázené kolem “obdělané plochy” čerokíjských zahrad. Jeden moudrý řekl: “Slunečnice je více než bylina, je to léčitel ducha, kterého nám daroval Velký. Vybral ho pro jeho zvláštní léčivé schopnosti. Jednoho dne se dozvíme, že naši dávní předkové už tuto zvláštní rostlinu a její semena znali.”
Kdysi měla slunečnice se svými mimořádnými vlastnostmi také schopnost vysílat modlitbu k Velkému neobvyklým způsobem, který dnes neznáme či si ho nepamatujeme. Slunečnice je jednou z posvátných rostlin – jako indiánský tabák a šalvěj – se schopností pomáhat nám při modlitbě jako posel k Velkému.
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
Domorodí Američané používají šalvěj rozmanitým způsobem. Pro některé kmeny je posvátnou bylinou. Čerokíjové připravovali čaj z listů šalvěje na bolesti v krku, překrvení plic, nachlazení, nervozitu, astma, střevní potíže, “ženskou slabost”. Kromě toho byla šalvěj součástí mnoha dalších léků. Na přípravu čaje použijte asi dvě lžičky sušených nebo čerstvých listů vyluhovaných ve dvou šálcích vařící vody. Šalvěj je možné aplikovat i jako vodičku na vřídky a kožní problémy. Slyšel jsem, že ji smíchanou se stejným dílem sušeného chmele a kopřivy žahavky používají hodně potící se lidé. Jeden moudrý se zmínil o šalvějové terapii u srdečních onemocnění, které ho naučil siouxský medicinman. Šalvěj patří podobně jako mnohé jiné byliny východu k všelékům.
Šťovík kadeřavý (Rumex cripus)
Čerokíjové šťovík sbírají na jaře spolu s listy dalších mladých rostlin do zeleninového salátu a nazývají jej někdy “kudrnatý šťovík”. Tento “jarní salát” byl osvěžujícím prostředkem, domorodí Američané i osadníci si jej velmi vážili. Je to rovněž přírodní projímadlo pročišťující organismus. Šťovík podobně jako rostlina nazývaná přestup, působí jako tonikum – pomáhá odstraňovat zimní únavu. Je bohatý na vitamín C a železo. Žlutý šťovík sloužil jako barvivo. Čerokíjové ho používali proti svědění a rozmačkané listy přikládali na rány. Směs skládající se z hrsti čerstvého nebo sušeného kořene necháme asi 15 minut vyluhovat v litru vařící vody. Existují samozřejmě další byliny, například šalvěj, které se dají se šťovíkem dobře kombinovat. Směs je vhodná k pročišťování organismu.
Vojtěška setá (Medicago sativa)
Ve východním směru se opět zmiňuji o této rostlině jako o doplňkovém prostředku k uvedení těla, mysli a ducha do rovnováhy. V našem světě plném stresů, kdy jsme stále ve spěchu, skutečně potřebujeme podpůrné a doplňkové látky jako vitamíny, minerály a bylinné přípravky. Podle léčitelů je vojtěška darem, k němuž nám dopomohla zvířata. Užívejte vojtěšku ve formě tablet, berte jich několik před každým jídlem. Zvlášť to platí při konzumaci tepelně zpracovávaných jídel, v nichž vysoká teplota ničí enzymy. Vojtěška je vhodná kvůli obsahu enzymů a vitamínu A, který hraje velmi důležitou roli při prevenci poškození kůže vlivem přílišného vystavování nepříznivému životnímu prostředí. Vitamín A přispívá k ochraně kůže stejně jako sliznic krku, nosu a střev. Vojtěška obsahuje několik enzymů pomáhajících při trávení proteinů a přeměně škrobů a cukrů. O vojtěšce se zmiňuji na východě jako o zvláštním daru pro celou rodinu a kvůli vytváření rovnováhy u dalších bylinných pomocníků.
Ženšen (Panax quinquefolium)
Náš “pětiprstý přítel”, jak ho nazval jeden moudrý, byl vždy léčivým tonikem pomáhajícím udržovat zdraví a imunitu. Čerokíjové ho považovali za mužsko-ženskou bylinu s léčivými účinky pro muže a ženy. Moje babička jí říkala “startovací bylina”. Dá se použít na různé účely včetně léčení bolestí hlavy, nervových potíží a závratí. Kořen lze rozemlít a použít k zastavení krvácení. Když se babička chystala po devadesátce zemřít, zeptal jsem se jí na ženšen. Řekla, že je dobrý u starších lidí na povzbuzení k jídlu, na lepší vstřebávání vitamínů a minerálů a je výborný pro diabetiky. Jak řekla: “Nemusíš být lékař, abys pochopil, že rostliny toho vědí víc než my. někdy starší lidé vědí lépe, co je pro ně dobré, než jejich lékaři. Ženšen je dar”.