Zákon Rita
Naši Předkové odpradávna znali kosmické zákony o čistotě Rodu a Krve a dokázali takto své Rody ochránit před degenerací.
—
. V Knize Moudrosti Peruna Slovanské-árijské Véd se říká:
„Nepřipouštějte cizozemcům k dcerám vašim, neboť svedou dcery Vaše a zneuctí Duše jejich čisté, i Krev národa velkého zahubí, protože první muž v dceři zanechává obrazy Ducha i Krve. Cizozemské obrazy Krve z dětí človečenských Světlý Duch vyhánějí a smíchání krve přivádí k zahynutí, a takový Rod degenerací hyne nemaje potomstva zdravého, neboť nebude té vnitřní Síly, která ničí nemoci. “
Od pradávných dob žily všechny slovanské-Árijské národy podle Zákonů RITA. Lidí, kteří narušovali Zákony RITA stavěli mimo zákon a dávali je do kasty nedotknutelných. Podle těchto zákonů první muž v životě panny zanechává svůj Obraz, tj psychologický a často i fyzický portrét budoucího dítěte, jehož ona porodí. A tak jen od tohoto prvního muže závisí zdraví a plnocennost budoucího dítěte. Dnes tento jev dostal moderní název telegónia a v medicíně ho nazývají „jevem prvního samce“.
Medicína zjistila, že když žena otěhotní, tak otec dítěte po dobu těhotenství matky podléhá vyšší spavosti a spí více ve srovnání se svým obvyklým stavem, ačkoli během těhotenství ženy v tělesném organismu muže nenastávají žádné javno, viditelné změny.
Přesně tak se následkem pohlavního aktu mění i biopole ženy, a to energetické i informační.
Čtěte také: jsem MATKA, jsem VÁŽENÁ..
O prvním vědecky zdokumentovaném případě telegónie – pokusu lorda Mortona, osobního přítele CH. Darwina v 19. století existuje dostatek materiálů. Mimo jiné tuto událost podrobně popsal i V. Megre v 7. díle své série knih o Anastázii. Stejně dobře je tento jev známý i chovatelům holubů, psů, ale je znám i dostatek případů, kdy se bílým rodičům narodilo v porodnici černé dítě, přičemž během společného života partnerů nedošlo k nevěře partnerky. Vždy nakonec se ukázalo, že takové mladé ženy během studií na vysoké škole chodili s černochy.
Přestože takových případů je dostatek, nemůžeme říci, že by bylo šíření této informace v médiích podporovány – spíše naopak. Tak proč vlastně mechanismus tohoto „divu“ tak zatvrzele skrývají před námi, veřejností? Biologové si však pamatují na dávno zapomenutou vědu – Telegóniu – ve které se říká, že: „na potomstvo samičky ovlivňují v té či oné míře všichni předchozí muži bez ohledu na to, zda od těchto mužů byly děti nebo ne …“
V šedesátých letech se po celém světě dělalo množství pokusů v této oblasti a bylo prokázáno, že efekt telegónie platí i na lidi. Pokud početí dítěte předcházely pohlavní kontakty jeho matky s jedním nebo více muži kromě fyzického otce dítěte, i když se přitom i používali kondomy, nebo jiné prostředky proti početí, nebo pokud se dělaly mikro či makro potraty po „nepovedených“ stycích, tak v procesu pohlavního styku proběhlo spojení biopole partnerů. Následkem toho má novorozené děťátko takové ženy otce po hmotě, od kterého dostalo polovinu sestavy chromozomů, ale existuje ještě množství otců podle telegónie – tj podle biopole. Na úrovni organizace biopole se dá zjistit množství materiálních struktur od těchto dalších mužů.
Čtěte také: muž a žena – rozdíly v životě a psychologii
Přitom bylo prokázáno, že předávají se ne pouze vnější příznaky prvního pohlavního partnera, ale i jeho nemoci, včetně venerické, psychické poruchy, nemoci krve.
Přitom je třeba mít na zřeteli, že ačkoli skupina chromozomů je ve všech buňkách organismu stejná, nicméně buňky jater se liší od buněk nervového systému a svalových tkání, jakož i všechny buňky funkčně specializovaných tkání se od sebe liší. A všechny buňky podle své příslušnosti ke tkáním a systémem organismu produkují sobě podobné, odpovídající obecné rovině rozložení orgánů a systémů v organismu.
Otázka lokalizace materiálních nositelů informace, podle které je určováno obecné rozložení orgánů a systémů se v genetice – tedy v dostupné literatuře – prostě nevysvětluje. Ale nejednou již byly zveřejněny názory o tom, že obecné rozpoložení (rozložení orgánů a systémů organismu) není zapsáno v strukturách molekul Chromozomová aparátu – které uchovávají především informaci o syntéze látek biomasy organismu – ale v strukturách biopole. Proto kobylka lorda Mortona byla schopna porodit pruhované – jako zebra – hříbátko, což přenesl jev telegónie, tj informace byla předána na úrovni biopole, protože chromozomální soustavy pohlavních buněk zebry a koně neodpovídají jeden druhému, a tedy genetický materiál chromozomů zebry se nijak nemohl dostat k hříbátko koně.
Ruský časopis KALEJDOSKOP publikoval zajímavý článek a interview s jedním s největších odborníků na otázky DNA na světě. Jde o článek redaktora Michaila Burleškina v čísle 8 (337). Zde je článek: „Na koho by se mělo podobat děťátko?
Principiálně je jasné: na otce nebo matku. A zároveň lze říci, že na obou. Ale co si pomyslí muž, pokud neočekávaně rozezná u svého novorozeného dítěte rysy domorodce z Afriky, se kterým se jeho žena učila před dvěma lety na téže univerzitě?
Odpověď na otázku dal ruský vědec, doktor biologie, akademik Ruské akademie věd medicínsko-technických věd Peter Gariajev, který se zabývá výzkumem zvláštností stavby dezoxiribonukleovej kyseliny (DNA). V r. 1985 skupina výzkumníků Institutu fyzikálně-technických problémů Akademie věd SSSR pod vedením Petra Gariajeva objevila nepochopitelný, z pohledu tradiční vědy nevysvětlitelný jev. Vědci narušovaly buněčné jádra, které byly vybrány z buněk proto, aby mohli zkoumat molekuly DNA. Při měření jejich parametrů pomocí laserového spektroskopie se pokoušeli rozluštit tajemství programování života: jako dvě mikroskopické soustavy chromozomů z mužských i ženských pohlavním buněk „řídí“ poznání grandiózní „budovy“ biologického systému. Princip spočívala v tom, laserové fotony při přechodu rastry DNA „zapisují“ informaci o jejich základních vlastnostech – rozměrech, hmotnosti, schopnosti míchat se s vodou, vydávat slabé zvuky. Tyto charakteristiky se zobrazovaly na displeji v podobě spekter po odpovídajícím počítačovém zpracování.
Čtěte také: muž, žena – sex
Až jednou, po jedné ze zkoušek, vědci náhodně změřili spektrum „prázdného místa“ – zkumavky, ze které těsně předtím vylili preparát obsahující DNA. Jaké velké bylo jejich překvapení, když se paprsek laseru rozložil doslovně po setkání s neviditelným preparátem. Spektra prázdné zkumavky byly velmi podobné na spektra DNA! Jen úroveň signálu byla slabší. Myslíc si, že zkumavka obsahuje zbytky DNA ji vědci vyměnili za čistou. Výsledek byl stejný. Laserový paprsek narazil na jakési neviditelné struktury, které obsahovaly informaci o molekulách dědičnosti. Aby si ověřili, že to není omyl, výzkumníci několikráte důkladně utírali oddělení a prečisťovali ho čistým dusíkem. Pro DNA charakteristické spektra nejdříve zmizely, ale po třech až čtyřech minutách znovu vznikaly. Byly nezničitelné!
Otázky neutíchali. Po zničení DNA ve zkumavce zůstával fantom těchto molekul dědičnosti. On dokonce vzájemně reagoval s laserovým paprskem. Ale to nejzajímavější na vědce ještě jen čekalo. Když začali zkoušet a zjišťovat, jak dlouho žije fantom DNA zjistili, že přístroj jej zjišťuje 40 dnů. A pak ho laserový paprsek přestal „cítit“. Toto období přesně odpovídá náboženským představám. Právě po 40 dnech se duše odděluje od těla, při kterém se nacházela po smrti. Z toho vyplývá, že toto se děje is fantomem DNA, ve kterém se uchovává informace o životě bývalého majitele těchto molekul dědičnosti.
Podle názoru P. Gariajeva je tento fantom věčný tak, jak je věčná i duše člověka. Právě jeho existence umožňuje objasnit jev telegónie. Když první muž zavede do organismu ženy své spermatozoidy, které nesou jeho molekuly dědičnosti, tak on, podobně, nechává v ní fantom DNA – „vlnový autogram“. Takto se „podepisuje“ na celém jejím genomu. A tento vlnový program pak začne formovat těla embryí. Obrazně řečeno, ve většině případů dědičný materiál následujících mužů se bude „rozbíjet“ na „cihličky“, které půjdou na „stavbu“ podle „typového projektu“ prvního muže …
Tato hypotéza Petra Gariajeva pravděpodobně vysvětluje paradoxy dědičnosti, například, narození se černých dětí věrné ženě, která několik let předtím měla intimní vztah s černochem. Pravda, pokud muž bude silnější než předchozí, jeho dědičnost „přebije“ vlnové geny, které vložil jeho předchůdce. Ale bohužel v této vlastnosti jsou bílí muži „slabší“ než žlutí a černí. Bílí muži zpravidla nejsou schopni „vymazat autogramy“, které zanechali čiernokoží v reprodukčním aparátu jejich žen. A ženy, které měly „barevné“ předmanželské styky budou s velkou pravděpodobností rodit žluté a černé děti, a tím vyvolávat otázku své věrnosti u bílých manželů. A to „ještě dobře“, pokud předchozí mládenec byl sympatický černoch. Ale pokud to byl narkoman, alkoholik, genetický vyvrhel? .. Vždyť právě muži takového typu mají nejsilnější sklony k volným a nezodpovědným vztahům. Nakonec se může ukázat, že zcela zdravým rodičům se narodí psychicky nemocné dítě, jako svérázný „pozdrav“ z minulého života lehkomyslné ženy.
Inu proto všechna náboženství jednohlasně naléhají na nutnost dodržování mravnosti dívek. A proto se není co divit, že všechny národy, po všechny časy se k ním chovali určitým způsobem tvrdší, než k lehkomyslným mládencem. Vždyť základním bohatstvím každého národa je zdraví dětí, ale dívka, které přežilo pouze jednu noc s náhodným člověkem může být prokleté na celý svůj život, rodit nezdravé děti mravně nebo fyzicky. “
zákony RITA
Protože každý ze sexuálních partnerů – který se stal jedním z množství otců podle telegónie dítěte – měl vlastní specifickou stavbu organismu, která ho odlišovala od všech ostatních, tak i tělesná organizace může vykazovat vzájemný nesoulad různých informačních modulů, které byly dodány různými otci. Znamená to obecně neshodu, rozložení orgánů a systémů těla dítěte, asymetrie, včetně nadbytečnosti či nedostatečnosti orgánů. Jedna z nejrozličnějších asymetrií, která se dědičně předává – jak ukazuje statistická analýza – je skolióza, pokřivení linií páteře, při níž je jedno rameno nižší než druhé a pohyblivost páteře při náklonu napravo se liší od pohyblivosti páteře při náklonu nalevo.
Jakmile bylo toto prokázáno, všechny výzkumy a publikace o problému telegónie byly utajeny. Otázkou zůstává – PROČ? Odpověď pro každého zdravomysliaceho člověka je nyní jasný. Jde o to, abychom co nejrychleji degenerovalo a vymíraly!
V této souvislosti se rovněž odhalí holé pozadí všech „dobře míněných“ vlastních názorů na různých zainteresovaných fórech. Jaksi si neuvědomujeme vážnost situace bez ohledu na to, v jakém „prostředí“ jev nastává. Inu, podstata jevu zůstává stejná bez ohledu na okolní prostředí, které tvari „upravili“ na jejich míru. A – samozřejmě – i odpovědnost před svědomí zůstává nezměněna, nemluvě o neúprosné karmě či vikarme. Jen nám někdo vnutil pokřivenou skutečnost za rovnou …
A zde patří i otázky polygamie. Nebudeme rozebírat mravní „finesy“, protože tímto se programově dost zabývají na jiných místech. Důležitý je postoj v této otázce z pohledu tradice našich Předky. Nuže – a toto zůstává neměnné tisíciletí a tisíciletí – ideálním stavem v naší společnosti slovanském-árijské rodů byl, je a bude princip jedné partnerky a jednoho partnera. Je však třeba hned dodat, že mohou existovat výjimky. V dějinách našich rodů se nejednou stávalo, že vlivem událostí – například válek a genocidy – byl buď nedostatek mužů nebo žen. Zde nastupuje nejvyšší zájem – zájem přežití Rodu. Vždy musíme zvažovat takové otázky z pohledu toho, co je výhodné pro Rod. Ne pro jednotlivce, ale vždy a zásadně pro Rod. Poněvadž je mnoho žen a muži hynou ve válkách, tak si mohou muži brát více žen. Žena totiž nemůže naplnit svůj evoluční vývoj (bílá žena v naší kultuře) jinak, než v plození dětí. V takových obdobích si muži brávali několik žen, ale tato nestřídali partnerů – měli pouze jediného muže, ačkoli jich bylo více. Takto byla zaručeno, že se rodí děti téhož Rodu a evoluce pokračovala. Sice pro takových muže nesnadno – ale v těžkých časech bylo umožněno přežití Rodu. Pokud byla situace opačná, tj málo žen a mnoho mužů, tak bratři si mohli brát jednu společnou ženu, přičemž potomstvo bylo opět jednoznačně začleněny do Rodu (takto je to například dodnes v Tibetu). Takže otázka je vždy jednoznačná – co je třeba udělat pro to, aby přežil Rod? Ale co vlastně děláme dnes? Nepřihlíží se náhodou tomu, jak naše bílé potomstvo naší svaté země hraje nezávazné „prezervativy hry“ podle scénáře tvarů?
Kdo když ne my zachrání naše Rody?
Čtěte také: sex a nerozhodnost
Před ponořením se do dnešního tématu se musíme podrobněji podívat na slovo, které nazýváme „láska“. Ačkoliv se to zdá banální věc, náš jazyk j v tomto velmi zneužíván. Proč? I díky naší lhostejnosti a lenosti. Ačkoli považujeme náš jazyk za libozvučných – co opravdu je – v tomto bodě nás předčí i „mrtvá“ latina. Ta má totiž na to, co my nazýváme jedním slovem „láska“ dvě slova. Je to výraz „amor“, který znamená lásku tělesnou, fyzickou a výraz „Charitas“, který znamená lásku pečovatelskou, netělesné. A co se stalo s námi? Inu, staroslověnština měla stejně výrazy dva. Jeden je naše „láska“, který se používá pro formu fyzickou a druhý se psal v podstatě stejným způsobem jako v dnešní ruštině – „любовъ“. Toto slovo je – tradičně – sestavené ze slabik, z nichž každá má svůj význam: ЛЮди БОгов Ведают Ъ. V češtině to můžeme přeložit „Lidé Bohů znají“, přičemž tzv. „Tvrdý znak“ na konci slova znamená, že se jedná o děj trvající, probíhající, tvořící. Je to tedy to, co bychom v dnešní češtině museli popsat jako „lásku nadsmyslové“, „Poznávání Bohů“ nebo nějak podobně. Stav, kdy člověk zná Bohů, umí s nimi komunikovat je stav nad všechny pozemské, fyzické blaho. Je to kontakt s podstatou Bytí.
No jako důkaz toho, že někdo se velmi snažil, aby toto slovo z našeho jazyka vypadlo nám slouží podobné slovo, které jaksi „vychází“ z našeho používání – je to slovo „Luboš“. Jistě, už není takové struktury, jako bylo původně, ale ani slovenština není staroslověnština. Samo o sobě sice neposkytuje možnost „přijít na kořen věci“, ale porovnáním s ruštinou se můžeme snadno zorientovat. Nedejme si brát naše staré slova. Dáváme si tím brát i vlastní minulost a uzavíráme si kanály spojení s předky. S našimi předky! Můžeme si pomoci i mnemotechnické. Obraz slova láska – ať chci nebo ne – je obrazem fyzické lásky a takto jej podvědomí i vnímá. Obraz slova Lubos je obrazem duchovní formy kontaktu, nuže není vyloučeno, že naši předkové ho za dávných časů změnily tak proto, aby na jedné straně stále neslo obraz poznání Bohů, ale na druhé straně aby uniklo pozornosti nepřátelských jinověrců. Můžeme si ho vysvětlit jako „lidé Bohů poznávají“, přičemž „ť“ může sloužit jako pozůstatek „ъ“, ale se stejným významem.
Takové rozhodnutí můžeme provést, protože pokud člověk má na výběr, tak může jednat rozhodnutí. No pokud výběr není, tak do vědomí se dostává jen jediná informace, a ta je již řízena, tj pod kontrolou. Řídí nás ti, kteří mají zájem s námi něco dělat, tj mít nás pod kontrolou.
My už víme, že existuje telegónia, kterou jako jev pro moderní vědu objevil přítel C. Darwina, lord Morton před 200 lety. Toto slovo v překladu znamená „narozený dál od otce“. No jen co vědci zjistili, že telegónia jako jev platí i na člověka, udělali z ní vědu a utajili ji. Pokud se podíváte na internet, tak najdete na ni spoustu odkazů, ale většinou půjde o takové, které se snaží tento jev zdiskreditovat. Knihy na toto téma nenajdete, v učebnicích se o ní nepíše nic.
No telegónia není vynález před 200 let, je to jen potvrzení toho, co v našich zemích existovalo odpradávna a co jsme nazývali Kony Rita, tj Pravidla Ducha a Krve. Rita je učení, které říká, jaké mají být vztahy mezi mužem a ženou, aby do života vnesli Radost, Lubos a Krásu, a aby se rodily krásné a zdravé děti.
zákony RITA
—
Čtěte také: MUŽ – jeho poslání
Zdroj – http://zivotplnyzivota.webmium.com/zena–zakon-rita