Lidové lékařství I. byliny, koření

Lidové lékařství

Sestavení vyzkoušených a osvědčených domácích léčivých prostředků

 Dle osmého, značně zlepšeného a rozšířeného  vydání přeložil

Dr. B. Z.

Červenec 1912

Obsah

Koření, po případě rostliny, choroby ženské, choroby dětské, potraviny, lázně, oděv, pěstování těla, kůže, vlasů a nohou, povšechné o chorobách, domácí lékárna,…..

 

Úvod

 

Jest mnoho malých chorob a nevolností, ku kterým nemocnému nebo jeho okolí nezdá se vždy nutným povolati lékaře. Místo lékaře  přibíráme pak na radu svou zkušenost a osvědčené prostředky domácí, ale jest nutno znáti i upotřebení těchto, abychom jich mohli použíti s prospěchem. Také při vážnějších chorobách možno zručným a účelným použitím domácích prostředků zmírniti bolesti a při dobrém, rozumném větrání světnic a při naprosto nutné, každé chorobě přizpůsobené dietě docíliti opětovného uzdravení.

Při tom však neočekávejme, že jen  jednou použitý prostředek domácí ihned přinese úspěch při těžkých chorobách, k tomu jest náš organismus přes veškerou svou zdánlivou prostotu přece příliš složitým následkem toho, že všecky orgány do sebe zasahují. Nedostavovalo-li by se přes správné upotřebení prostředků těch žádné zlepšení, nutno ovšem přivolati lékaře.

Kniha tato sleduje především ten účel, aby bylas čtenáři rádcem při nahodilých nevolnostech a lehčích chorobách, jak se dají tyto zhojiti vhodnými prostředky.

Aby to bylo možná co nejpohodlněji, jsou mnohéléčivé byliny a jedlé houby přesně podle přírody vyobrazeny na přiložené tabulce rostlin, jichž cenu zná ten, kdo při dnešních poměrech hospodářských nesmí býti nemocen, neboť nemoc má bohužel za následek pro mnohé dlouho trvající neschopnost ku práci a hospodářské poškození.

Za účelem, všem lidem býti upřímným, milým přítelem, bylo sestaveno >>Lidové lékařství<<.

Dbá-li čtenář této knihy poněkud na své blaho tělesné, odříká-li se nadměrného požívání alkoholu a kouření, varuje-li se dívka, nastávající matka nadměrného stahování žeber a žaludku, dbají-li všichni lidé na čistotu svého těla, prádla, oděvu, lože, obydlí a místností pracovních, dále na rozumnou výchovu dětí, tu se při všech nepředvídaných, ještě nevyskytnuvších nevolnostech kniha tato hojně osvědčí svými pokyny.

Nutno dbáti toho, aby se tuto uvedených prostředků domácích užívalo správně a aby jich nebylo upotřebováno příliš často nebo příliš silně, neboť nemají to býti >>koňské léčby<<; tyto by tělo poškodily a také chorobu zhoršily.

V této knize vyjmenované rostliny léčivé mají následkem svýmch součástí zcela rozdílné účinky v lidském organismu i musí tudíž býti pečlivě voleny a přizpůsobeny stávajícímu stavu chorobnému; ku příkladu čaj z máty peprné nemůže nikdy býti prostředkem proti zánětům očním. V rostlinách obsažené kyseliny, jak asi všeobecně je známo, rozpouštějí a uvolňují chemické sloučeniny v lidském těle. Obsah vápna v rostlinách jest nezbytně nutným  ke stavbě naší kostry.  Rostliny obsahují dále bílkovinu (hlavní látku pro naši výživu), síru, fosfor, železo, kyselinu křemičitou atd. . Vše to slouží ke stavbě, vzrůstu a obnovování našeho těla a právě proto máme my, jakožto produkt přírody, při svých chorobách v prvé řadě opět pomoci hledati u produktů přírody, u rostlin, z jichž součástí jest náš organismus zbudován.

 

Rostliny a části rostlin

a jejich upotřebení k čaji (odvaru), výtažku, šťávě nebo

práškům při nejrůznějších vnitřních a zevních chorobách a příhodách.

 

Aloë

(Prostředek pročišťující žaludek a střevo)

Aloe jest krásná  rostlina, domovem v horkých krajinách (v Africe), rostoucí divoce v jižních zemích evropských, kdežto u nás bývá často pěstována jako květina pokojová a dobře se při tom dařívá. Jako taková bývá dosti otužilou a málo citlivou vůči zimě, neboť,  ač jest pravým dítětem tropickým, dovede se velice dobře přizpůsobiti rozdílným teplotám. Kvete v měsíci červnu. Rourovité květy vyzářují do žluta a oranžově žluta a tvoří podlouhlý hrozen. Stonek dosahuje výšky dvou stop. Tmavozelené listy jsou tlusté, dužnaté a velmi šťávnaté. Nařízneme-li list, vytéká neb odkapává brzy tmavozelená, olejová šťáva. Tato obsahuje jako hlavní součásti neobyčejně hořkou látku extraktivní a pryskyřici, která činí ji lepkavou. Tato šťáva skrývá také v sobě specifické léčivé vlastnosti rostliny té. Dlouhé listy jsou při spodině stonku seskupeny růžicovitě. Chuť rostliny té jest velmi hořká a zápach zvláštní, odporný.

Čeleď rostlin aloových má celé množství druhů, které všecky více nebo méně  poskytují zmíněnou šťávu aloovou, zvanou krátce >>aloe<<. Za tím účelem se rozřezané listy vylisují, šťáva vylisovaná se pak zahřátím zbaví látek bílkovitých a odpaří se do husta.

K účelům léčebným užívá se aloe přímo jako do husta odpařené šťávy, jako prášku aloového a jako tinktury aloové, která se prodává v lékárnách.

Aloe působí velmi energicky na orgány podbřišku, zvláště na střevo, pročišťuje žaludek a střeva. Používá se především jako projímavého prostředku ve případech úporné zácpy a zleněné stolice, ve kterých se jinak používá více nebo méně odporného oleje ricinového. Jedna nebo několik málo kapek aloové tinktury, kterou pro její velkou hořkost nutno silně zžediti vodou, stačí k docílení stolice. Aloový prášek v dávce 1-2krát na špičku nože, svařený ve 1/4 litru vody, působí silně projímavě. Jako důležité amarum (hořká látka) posilňuje aloe podobně jako jiné hořké prostředky žaludek a v jistých případech povzbuzuje chuť k jídlu. Svým povzbuzujícím a projímavým účinkem, jaký má aloe na žaludek, střevo a zároveň na játra, jeví se aloe léčivým prostředkem při znesnadněném  nebo se slabeném zažívání se zleněným vyprazdňováním stolice, při slabosti jater s nedostatečným nebo vadným odměšováním žluče, dále při ochablosti střev, při silném tvoření hlenu a kyseliny v rouře zažívací, při vleklém ucpání jater a při nahromadění hmot lejnových v tlustém střevě následkem zamezeného odměšování žluče a při úporné kolice se zácpou. Také účinkuje při hemoroidech, aby se prý způsobilo obvyklé, ale potlačené krvácení. Při popáleninách rozpůlí se list a přiloží se na místo popálené. Z listů získaná šťáva přiložení na otevřené rány působí hojivě.

Aloe upotřebuje se také s jinými prostředky rostlinnými. Při žloutence pije se čaj bezový nebo šeříkový, ke kterému se přidá aloe v dávce na špičku nože. Přidá-li se k čaji z řebříčku a třezalky něco aloe, působí to velmi dobře na opožďující se měsíčky. Dva díly práškované aloe a 1 díl práškované myrrhy v podobě zásypu na rány hojí nejzhoubnější výrůstky, píštěle a zapáchající vředy.

Poněvadž aloe není tak lhostejným prostředkem, jak se mnozí domnívají, nýbrž má účinek velmi energický, může se jí snadno způsobit škoda. Varuje se tedy jak před příliš dlouhým užíváním, tak před příliš velkými dávkami (za nejsilnější dávku jednotlivou pro dospělé platí 1gr.); silnější dávky mohou zaviniti příznaky otravné, ano jsou známy i případy úmrtí po aloe.

Zvláštní opatrnosti je třeba při hemoroidech, katharu dělohy a v těhotenství, protože tu snadno může nastati krvácení. Aloe  má bližší vztahy k děloze s může vyvolávati velmi silné kontrakce (stahování) této, čím lze vysvětliti nemilé účinky na tento orgán. Vůbec jest ženské pohlaví vnímavější pro účinek aloe.

 

 

Angelika

(Také andělika – Proti zahleňování.)

Nejznámější druh této čeledí jest Angelika sylvestris (Andělika lesní).

Jest to statná rostlina, vysoká 1-1.30 metru, kvetoucí v červnu a srpnu, vyskytující se na vlhkých loukách, a ve vlhkých křovinách v celém Rakousku a v největší části Evropy. Rostlina ta miluje tedy vlhkost půdy jako své stálé místo. Dlouhý, tlustý, dužnatý kořen podobá se ředkvi a květy tvoří velké, klenuté, husté hrozny. Veškeré části rostlinné mají kořenitou, mošusovitou vůni a chuť. Rostlina ta obsahuje silici, cukr, pryskyřici, kyselinu angelikovou, gummu a škrobovou moučku. Nejlepší doba ku sbírání jest srpen a září. Pro svou podobnost s jedovatým bolehlavem může být snadno zaměněna.

Angelika jest důležitá rostlina léčivá a působí pocení, podporuje močení, povzbuzuje nervy, působí bolesti porodní a čistí krev.

Svou cukrově nasládlou hlavní součástí angelikový kořen rozpouští hlen a znovu oživuje sliznici plic; také odstraňuje nepatřičné plyny, zahlenování v průduškách a orgánech břišních, dá se ho dále použíti při nadýmání a slabém zažívání jako prostředku dobře a jistě působícího. Kořen, semena a listy, utlučené na prášek, působící jako projímadlo a lze jich upotřebiti také proti pálení žáhy.

K čaji používá se tlučeného kořene angelikového v dávce 2krát na špičku nože; 3 minuty se nechá lehce vařiti, denně se pije jeden koflík. K naložení s červeným vínem možno užíti 2krát denně jednu lžíci.

V Itálii používá se angeliky také proti svrabu a práškované plody, nasypány na hlavu, zapuzují prý hmyz cizopasný.

 

Anýz

(Při nadýmání)

V podobě čaje pit působí anýz proti kašli, nadýmání a křeči žaludeční. Olej anýzový, 4-6 kapek na kousek cukru, jest bezpečným prostředkem proti zastaveným větrům a zevně použit usmrcuje zákožky svrabové.

Semeno anýzové odvádí hlen z prsou, čistí ledviny, u žen dělohu a povzbuzuje chuť k jídlu.

 

Arnika

(Také prha – proti obrnám mozkovým)

Botanické pojmenování zní Arnica montana (Prha chlumní).

Kořen jest zevně hnědý, vnitřně bílý, s hnědými a tenkými vlákny kořenovými, přímý stolnek jest prostý, válcovitý, pruhovaný, chlupatý a poněkud lepkavý; nese 1-4 objímavé listy a končí jedním nebo několika velkými zlatožlutými květy. Listy jsou nasedavé, obráceně vejčité, okraje rovného, světle zelené a na povrchu poněkud chloupky porostlé. Květy jsou zlatožluté neb oranžově žluté. Doba květu: červena srpen. Arnika vyskytuje se v hornatých krajích téměř celé Evropě.  V horách jest rostlina ta velmi nízká, v rovině větší.

Arnika má přímo vynikající síly léčivé a může se chlubiti, že jest nejpopulárnější rostlinou léčivou. Jest známa v městě i na venkově , mladí i staří dovedou o ní vypravovati. Především jest při zevním upotřebení výborným prostředkem na rány. Používá se jí v podobě čaje, lihového výtažku a v podobě tinktury arnikové, jakou prodávají v lékárnách. Tato poslední se musí silně zřediti vodou, neboť jinak silně dráždí kůži.

Tinktura arniková užívána po kapkách vnitřně, působí výborně ve všech horečnatých chorobách se značnou slabostí. Svým dráždivým účinkem na kůži přispívá tinktura arniková ještě velmi značně k vstřebání podlitin krevních.

Květy arnikové v podobě čaje povzbuzují soustavu nervovou a zrychlují dýchání a oběh krevní. Možno jich použíti také při otřesení mozku a při náhlém uleknutí. Během 2 hodin smí se však vypíti jen 2krát 1/2 koflíku, načež se vezme projímadlo nějaké.

Květy arnikové naložené v žitné kořalce hojí rychle rány, navlhčí-li se plátno tímto roztokem a přiloží-li se pak. K témuž účelu možno užíti také tinktury arnikové, zředěné vodou. Arnika má vlastnosti přímo antiseptické a hojí rány bez hnisání.

 

Aron

(Při chorobách žaludečních a prsních)

Aron blamatý (Arum maculatum) má dužnatý, šťavnatý kyjovitý kořen, dlouhořapíkaté, šípovité, většinou skvrnité listy a kyjovitou korunu květní, obklopenou  ostře zašpičatělou pochvou. Rostlina kvete v dubnu a květnu a vyskytuje se ve vlhkých stinných lesích evropských.

Kořen obsahuje ostrou těkavou součást, pro kterou se ho užívá k účelům léčebným. Ve stavu čerstvém musí se kořen uschovati v nádobách, chráněných před přístupem vlhkého vzduchu. Kořen se suší (praží) a pak práškuje, to jest roztlouká na prášek. Z tohoto prášku bere se k vnitřnímu užívání dávka na špičku nože a sice všeobecně proti slabosti žaludku a prsou a zvláště při při zahleňování prsou a roury zažívací, zejména při zastaralém katharu, při dušnosti hlenové, při poruchách zažívacích, vzniklých následkem zahleňování, proti vleklým revmatismům, červům, útrobním a obtížím hypochondrickým. Čerstvý kořen slouží jako prostředek vytahující puchýře, ale smí se použíti jen slabě. Sušeného se užívá při vředech rakovinných.

 

Bladrián

(Také kozlík lékařský – při chorobách nervových)

Kvete červenavě od května do července, roste u potoků a bývá až 1 metr vysoký. Baldrián jest výtečný prostředek při slabosti nervové a při křečích. Zahřívá žaludek a vnitřnosti, působí výborně při nadýmání, křeči žaludeční, slabosti žaludeční, průjmech a při návalech krve k hlavě.

Upotřebení: Do koflíku vody dá se kávová lžička čaje, nechá se to 10 minut vařiti a denně, až do vymizení choroby, užívá se za 2 hodiny 1 lžíce. Dětem se slabými nervy dává se dle věku méně nebo více zředěný.

 

Bez černý

(Krev čistící)

Spaří-li se několik gramů květů černobobulového bezu v půl litru vařící vody a pak se asi 15 minut nechá státi přikryté, má to týž účinek jako polní kmín a šeřík, ale nemá se to píti příliš horké.

K odstranění choroby jest třeba, aby se užívání dělo v posteli s následujícím pocením. Také povidla bezinková, tj. zahuštěná šťáva černých bobulí (bezinek) jest výbornou pochutinou a to velmi zdravou; jedí se na chléb nebo v polévce.

Sušené bezinky požívány v podobě čaje nebo nesvařené čistí krev a šťávy tělesné.

 

Bez nízký

(Při městnání krve)

Bez nízký (Sambulus ebulus) roste na kamenité půdě, na okrajích lesů a cest, ve strouhách, na polích s půdou hlinitou. Kvete od června do srpna; jeho listy jsou větší než u obyčejného bezu.

Používá se kořene, který se má vykopávati v říjnu, a sice nerozkouskovaného v podobě čaje nebo prášku. V lékárnách lze obdržeti jak kořen, tak i práškovaný kořen.

Vřele se doporučuje čaj proti městnání krve v břiše, proti chorobám dělohy a revmatismu, při vodnatelnosti vypuzuje s dobrým účinkem tekutinu, čistí ledviny, zbavuje tělo špatných  šťáv a vylučuje tyto močem.

Dávka prášku 2krát na špičku nože nebo i 1 kávová lžička kořene stačí na jeden koflík čaje; denně se užívají dva koflíky.

 

Blatouch

(Při žloutence)

Listy a květy svařené ve víně, hojí žloutenku.

Květy a listy utlučené na prášek a pak smíšené s dobrým voskem  léčí výrůstky na kůži.

 

Borůvkové listy

(Při úplavici cukrové)

Chceme-li vyléčiti úplavici cukrovou (cukrovku), svaří se 3 lžíce listů borůvkových asi ve 4 koflících vody  a pije se to denně. Také při revmatismu a chorobách ledvinových používá se listů borůvkových.

 

Borůvky

(Při průjmech)

Proti průjmům pojídá se čas od času několik usušených borůvek, které se musí dobře rozkousati. Podobně působí víno borůvkové.

 

Čekanka

(Také cichorie – Při žlučových chorobách)

Rostliny té se užívá v podobě polštářku květinového při tlačení v žaludku a bolestivých zánětech. Čekanku pijeme při zahleňování žaludku a nadměrném vyměšování žluče, dále  za účelem vyloučení všech chorobných látek močem. Čaj z čekanky odhání dokonce kaménky žlučové a ledvinné.

 

Divizna

(Při kataru)

Roste na pustých, suchých, písčitých, křemenitých místech a kvete od července do září. Stonek bývá 25-6 stop vysoký, listy jsou podlouhle vejčité a přišpičatělé, květy čistě žluté. Květy užívány v podobě čaje rozpouštějí hlen a zmírňují dráždění při katharech, cest dýchacích, průdušnice a plic. Upotřebuje se v podobě čaje také spolu s květy slezovými. Používá se také při chybění čmýry.

 

Dubová kůra

(Svírající)

Dub jest zajisté všeobecně známý strom, dosahující výšky 100 stop a průměru 6 stop. Listí dostává v květnu a kvete v půli května.

Hlavní účinek kůry je svírající. Dub jest pro svůj vysoký obsah kyseliny tříslové nejlepším posilujícím prostředkem při křivici (anglické nemoci), celkové slabosti, souchotinách plicních, rakovině žaludeční, rozšíření plic a srdce. Kůru dubovou možno  vřele doporučovati ke koupelím při otevřených ranách čerstvých i zhnisaných, při bolavých nohách nebo namrzlých končetinách. Jak k vnitřnímu užívání v podobě čaje, tak k zevnímu upotřebení v podobě koupelí nutno dubovou nebo nebo mladé výhonky dubové 15 minut dobře vyvařiti. Slabým povahám prospívá dobře čaj, kterého se má každý den ráno a večer užívati 2-3 lžíce. Čaj ten není odporný, pije se dobře  a sílí jako sotva který jiný prostředek. Přídavek trochu medu zvyšuje účinek ten.

Pro svůj účinek podává se odvar z mladé kůry vnitřně proti krvácení, kašlání krve a průjmům a vstřikuje se proti bílému toku.

Tříslové lázně, to jest lázně z kůry dubové (při 28°-29°R) osvědčily se i při úporných chorobách kožních. Pocení rukou možno odstraniti denními koupelemi  rukou v odvaru z dubové kůry, ke kterému účelu béře se hrst kůry dubové na 1 litr vody. Plody dubu, žaludy, jsou pražené a roztlučené nejlepší náhradou za kávu, hlavně pro nervově slabé a chudokrevné lidi, pro slabé děti i dospělé.

 

Fenykl

(Proti křečím)

Tento čaj možno připraviti takto. Při vaření fenyklu přidá se tolik cukru kandysovaného a cukru obyčejného, až se stane sirupovitým, a pak se užívá v malých dávkách. Dětem podává se jen v podobě čaje obyčejného a sice s dobrým prospěchem proti nadýmání. Proti křečím a kolice vezmou se 2 kávové lžíce fenyklového čaje na půl litru vody a vaří se jen krátkou dobu; z toho pak se užívá za půl hodiny jedna lžíce. Dětem dává se toho čaje vždy jen dle věku a tělesného vývoje.

 

Fialky

(Proti kašli zádušnému)

Jsou prostředkem proti kašli, zádušnému kašli, astmatu, bolení hlavy a návalům krve k hlavě. Čaj fialkový koná také dobré služby zvláště tím, že rozpouští hlen při chorobách prsních. Také lze jej doporučeti za kloktadlo při zánětech krku. Dále se užívá fialek v podobě obkladů za prostředek proti trhání v údech, v kterém případě svaří se fialkové koření v octě.

 

Hermanův čaj

Tento čaj jest směs stejných částí sennesových listů, šeříku a fenyklu. Působí mírně projímavě, čistí krev podobně jako Harzský horský čaj a čaj z Alpských bylin.

 

Heřmánek

(Proti křečím a nadýmání břicha)

Vláknitý kořen vyhání stonek zvýši stopy. Větve stonku tvoří s květy klenutou plochu. Listy jsou dvojitě speřené. Květ sestává z bílých lístků zevních a žlutých kvítků vnitřních. Rostlina roste na polích a hromadách rumu a kvete od května do srpna.

Nejdůležitějšími léčivými součástkami jsou olej heřmánkový a hořká látka. Heřmánek uklidňuje, tiší křeče, odstraňuje nadýmání a žene na pot.

Užívá se obyčejně čaje, který se však nevaří, nýbrž pouze polévá, neboť jinak by aroma zmizela, a řidčeji oleje heřmánkového (tento jest velmi drahý) proti křeči žaludeční, kolice, bolestným průjmům, bolestné čmýře a křečím děložním.

Také se používá odvaru heřmánkového ke klystérům při kolice a podušek květinových při revmatických zduřeninách kloubních. Dále se připravují z heřmánku bylinné lázně (1 kilo na jednu lázeň), které účinkují zvláště dobře při celkových křečích. Vlažné obklady heřmánkové působí dobře při tlačivé bolesti na víčkách očních; tato bolest bývá někdy při procitnutí nejprudší , také mohou při tom víčka oční následkem zánětlivého podráždění míti hnědé vzeření.

 

Hořec

(Při slabosti svalové a chorobách žaludečních)

Použíti lze ho při bledničce, slabosti žaludeční, kyselosti žaludeční, pálení žáhy, nadýmání, nepravidelné stolici, porušeném zažívání a slabosti svalové. Hořec odstraňuje vlhkost, proto se chválí jeho úspěšné upotřebení při vředech a nádorech.

Upotřebení: 5-8 gramů, stačící na několik koflíků, svaří se na čaj a během dne se z toho několikrát pije.

 

Hořký jetel

(Také jetel vodní – Při slabém zažívání)

Kvete červenavě bíle v květnu, roste v močálech a obsahuje hořkou látku, pro kterou působí dobře na zažívání, ale dětem podávejte jen menší dávky.

Upotřebení: Svaří se 2 kávové lžičky čaje v půllitru vařící vody, nechá se to přikryté nějaký čas státi a z toho se pak pije před každým hlavním jídlem jeden koflík.

Vyluhují-li se sušené listy žitnou kořalkou, možno tekutiny té užívati po kapkách ve vodě cukrové s dobrým výsledkem při slabém zažívání.

 

Chrpa

(Po zánětu plic)

Dává  výborné koření (v podobě čaje) při chorobách plicních, hlavně po přestalém zánětu plic a při počínajících souchotinách plicních.

 

Jahoda

(Krev pročišťující)

Listy sbírané na jaře, povzbuzují neobyčejně chuť k jídlu, čistí krev a jsou nejlepší náhradou za drahý a často falšovaný čínský čaj.

Plody jsou známy jako výtečný prostředek při všech kaméncích, při horečce a jako ochranný prostředek proti revmatismu a dně. Při horečce značně schlazují a tiší žízeň.

 

Jalovec

(Proti chorobám žaludečním)

Jalovec jest keř, nabývajícího často stromového, a dosahuje výšky 1-10 metrů. Roste na lesnatých stráních, v hájích a zahradách. Kvete v dubnu a květnu. Listy jsou jehlicovité s píchající špičkou a stále zelené. Rezavě žluté jehnědy samčích květů vydávají mnoho pelu. Zprvu zelené, později černomodré bobule sedí těsně na větvích. Rostlina voní aromaticky (kořenatě) a obsahuje mimo jiné silici, jež podmiňuje hlavně léčivé účinky jalovce. Upotřebují se téměř jen bobule, někdy také mladé výhonky.

Účinek: Jalovec povzbuzuje chuť k jídlu, žene na moč, čistí krev. Močepudná vlastnost přísluší hlavně čaji z jalovce. Proto se doporučuje při vodnatelnosti a vodnatelných stavem, revmatismu, dně, písku močovém a zvláště při zánětu pohrudnice, aby se zbylý výpotek pohrudniční co možná rychle odstranil. Pije se ráno a večer po jednom koflíku.

Dobře účinkuje při chorobách krčních, hrudních a žaludečních šťáva z bobulí jalovcových.

Usušené bobule jalovcové používají se také jako prostředek proti nákaze tak, že se jich několik žvýká; dále odstraňují špatný zápach z úst a posilují zažívání.

 

Jitrocel

(proti chorobám plicním)

Staroznámý prostředek při chorobách plicních. Trhá se zelený, šťáva se vylisuje a pak se požívá smíšená s medem. Jitrocel se může připraviti v podobě čaje zelený i sušený. Požívání nedráždící stravy, jako polévky z mouky pšeničné, krupice atd. varování se alkoholu a tabáku, hojný pohyb na čerstvém vzduchu, lázně, oviny, atd. dávající nejlepší výsledky při onemocnění plic.

 

Jmelí

(Také jmelí bílé čili dubové – Krev stavící)

Je to cizopasná rostlina, rostoucí na stromech. Jmelí jest nepřekonatelný prostředek proti nadměrnému krvácení všeho druhu. Hlavně měly by ženy při krváceních píti tento čaj. Farářovi Kneippovi bylo jmelí universálním prostředkem v jmenovaných případech.

 

Kmín polní

(Potný prostředek)

Kmín polní zahřívá krev a žene pot. Je to již od starodávna oblíbené a zdravé koření na sýr, chléb, polévku, kyselé zelé a jiná jídla. Používáním kmínu lze odstraniti katarhy, revmatismus a onemocnění vznikající po nachlazení.

Upotřebení: Lžíce zrnek kmínových svaří se dobře v trochu vody a pak se nasype do nepříliš řídké polívky chlebové, jež je horká. Pak se vezme horká lázeň na nohy a jde se ihned na lože.

 

Kokoška

(Krev stavící)

Tato rostlina má svírající účinek a používá se v podobě čaje při plivání krve, hlavně při nadměrné čmíře žen.

 

Koniklec

(Proti vředům)

K této čeledi rostlin patří různé druhy vytrvalých rostlin. Nejznámější z nich jest asi koniklec obecný (Pulsatilla vulgaris). Tato rostlina má několikrát zpeřené listy s čárkovitými třásněmi, chlupatý stonek a pěkně modrofialové květy. Roste v písečnatých krajinách  jižní a střední Evropy. Používá se při obrnách, kašli zádušném a jako potný prostředek při revmatických chorobách. Poněvadž však kaniklec jest jedovatou rostlinou, jest při vnitřním upotřebení třeba jisté opatrnosti. Vylisovaná šťáva vyčišťuje zapáchající zevní vředy a působí protihnilobně.

 

Kopřiva hluchá

(Také hluchavka – Proti bílému toku)

Květů hluchavky používá se v podobě čaje proti bílému toku žen, spolu s listy ořechovými při skrofuloze.

 

Kopřiva žahavá

(Také žahavka – prostředek čistící krev)

Jsou dva druhy kopřiv žahavých: velký a malý, které svým účinkem sobě se velmi podobají. Malá kopřiva žahavá (Urtica urens) působí ještě více dráždivě nežli velká. Že rostlina s tak velkým palčivým účinkem na zevní kůži má také léčivé vlastnosti, dalo se očekávati již předem a různé účinky ty jeví hlavně šťáva žahavých kopřiv. Vylisovaná šťáva čerstvých listů působí větší močení. Kořen také působí na ledviny a vyměšování moče, proto účinkuje výborně při vodnatelnosti a jest také užitečným při revmatismu.

Při popáleninách přikládá se na popálené místo plátno, namočené ve šťávě kopřiv, zředěné vodou. Tyto obklady přinášejí rychle úlevu, zvláště když při těžkých popáleninách vezme se vnitřně několik kapek šťávy, rozpuštěné ve vodě. Nápadno jest při tom, že rostlina ta hojí právě to, co sama působí.

Hlavní vlastností kopřivy žahavé jest to, že čistí krev a zlepšuje složení šťáv tělesných, pročež se její užívání zvláště doporučuje na jaře. Ale také proti jiným nemocem, jako nečisté krvi, zahleňování prsou a plic a nahromadění špatných látek v žaludku, jest kopřiva žahavá jistý, vyzkoušeným a při tom levným prostředkem léčebným.

Šťávy kopřiv používá se nadále k zastavení krve při vnitřním i zevním krvácení. Při krvácení z nosu namočí se jí vata a vpraví do nosu. Při krvácení z plic nebo žaludku užívá se za 2 hodiny 1 čajová lžička šťávy kopřivové, zředěné silně vodou.

Při krvácení z dělohy užívá se denně v obdobích 2 hodinových 1 čajová lžička šťávy kopřivové, zředěné vodou; neklamný, příznivý účinek se brzy dostaví.

Proti červům u dětí jest odvar z květů a kořenů dobrým prostředkem, který zároveň žene na moč.

 

Kostival

Používán jako čaj jest kořen ten výborným prostředkem proti kašli, katharu plicnímu, také proti plicním souchotinám. Naložen v žitné kořalce a zevně upotřeben působí velmi dobře na všechny otevřené rány.

 

Krušinová kůra

(Projímadlo)

Tento čaj neobyčejně čistí krev a projímá. Vyrážka na všech místech těla byla tím odstraněna v nejkratší době. Upotřebení: 1 čajová lžička svaří se dobře ve 2 koflících vody po 10 minut a z odvaru užívá se za půl hodiny 1 lžíce.

 

Laštovičník

(Proti bradavicím)

Je to jedovatá rostlina a smí se používati jen zevně. Upotřebuje se k odstranění bradavic. Stonek se ulomí u uzliny a vytékající mléčnou šťávou potírají se častěji bradavice.

 

Léčivé byliny, různé

Zeměžluč, jalovcové bobule a pelyněk jsou tři výborné prostředky žaludeční a může se podávati každý sám o sobě nebo také pospolu svařené svařené. Jalovcové bobule možno žvýkati také syrové; na den stačí 10-12 bobulí. Všecky ty prostředky čistí žaludek, zbavují jej případného zahleňování a povzbuzují žlázy žaludeční k energetické činnosti a silnějšímu odměšování zažívací šťávy; také posilují žaludek.

 

Lipový květ

(Při nevolnosti)

Květ lipový v podobě čaje jest ode dávna znám jako prostředek vzbuzující pot a odstraňuje nevolnost.

 

Lněné semeno

(Proti kašlu a chrapotu)

Lněné semeno jest plod obyčejného lnu (linum), u nás hojně pěstované rostliny, která v Rakousku jen na málo místech roste divoce a kvete v červnu a červenci. Lněná semena jsou asi každému známa. Listy jsou podlouhlé a úzké, květy modré. Z vlákniny rostliny té se vyrábí plátno a ze semene lněný olej.

V podobě čaje, oslazeného cukrem, působí dobře při chrapotu, kašli průjmech. Svařeno s něco vody na kaši, pak zabaleno do váčku plátěného a přiloženo, rozhání zduřeniny, vředy a nežity; obklady ze lněného ze lněného semene působí dobře při chorobách žaludečních.

K čaji ze lněného semene za účelem zlepšení chuti možno přidati ještě fenykl a sladké dřevo.

 

Maceška

Je známa jako dobrý prostředek proti kožním vyrážkám a ekzému dětí, mimo to pročišťuje krev u mladých i starých.

 

Mák

(Také mák divoký – Vstřikování mírnící bolesti)

Mák divoký či vlčí (Papaver rheas), který dává známé makovice se zrnitým obsahem, roste v celém Rakousku na polích kvete v červnu a červenci.

Zahradní mák (Papaver somniferum) vyskytuje se v mnoha druzích a pěstuje se většinou jako ozdobná květina. Zvláštní a nápadné jsou u různých druhů krasné, velké a široké červené květové lístky.

Při chorobách ženské pochvy svaří se 10-20 makovic a tohoto odvaru upotřebí se k bolesti mírnícímu vyplachováním; možno ho použíti také v podobě obkladů.

 

Máta peprná

(Proti tlučení srdce)

Možno ji použíti v podobě čaje při tlučení srdce a zvracení, dále také koná dobré služby, podporujíc zažívání. Možno ji použíti při zápachu z úst k vyplachování nebo kloktání. Dobře působí máta peprná, svařená v mléce, při bolestech břišních. Při zvracení krve užívá se s přídavkem octa v dávce jedné lžíce několikrát denně.

 

Medvědice

(Proti močení do postele)

Medvědice (Uva ursi) jest malý, v Rakousku v lesnatých pohořích rostoucí keř, jehož dřevitý stonek polehávající, rozvětvený, mechem krytý, jest opatřen četnými větvemi vzestupnými. Stále zelené, střídavě stojící, krátkou stopkou opatřené listy jsou obráceně vejčité, kožkovité, podobají se listům brusinek, s nimiž se snadno mohou zaměniti. Na hrotech větví stojí květy v krátkém svislém hroznu.

K účelům léčebným se užívá listů medvědice, které rozpouštějí součásti močové a zároveň posilují ledviny a ostatní orgány močové. Užívají se proti  chorobám měchýře močového (katar, křeč, močení do postele) v podobě čaje a proti vodnatelnosti. Béře se 1 lžíce listů na 1 koflík čaje a nechá se 10 minut vařiti. Denně se užívají 2-3 koflíky po delší dobu.

 

Mochna husí

(Křeče tišící)

Botanické jméno jest Potentilla anserina. Rostlina sluje v ústech lidu mochnou husí proto, že se vyskytuje hlavně na husích pastvinách. Kvete až do pozdního podzima. Listy jsou zpeřené a dole hedvábnými chloupky porostlé, květy jsou žluté a pětilisté.

Čaj mochnový působí výborně při záchvatech křečových v žaludku a břiše; dobře jest při tom vyvařené, nepříliš mokré a nepříliš horké listy přiložiti v podobě obkladu na život. Při veškerých křečích, epilepsii, také zánětech očních a proti obličejovým vyrážkám u dětí vyzkoušena jest jako jistý a levný prostředek. Čaj se pije také smíšený s mlékem teplý.

 

Mochna nátržník

(Také krevníček -Svírající)

Mochna nátržník čili krevníček (potentilla tormentilla) kvete žlutě, roste na okrajích lesů. Používá se v podobě čaje při silném krvácení čmýrném, kašlání krve a průjmech.

Při těchto nemocech možno použíti také kořene, naloženého v dobré kořalce žitné. Upotřebuje se dále k léčbě ran řezných i jiných. Také se užívá práškovaného kořene v červeném víně.

 

Netřesk

(Proti zánětu mandlí)

Netřesk působí v každém způsobu upotřebení neobyčejně chladivě. Vytlačená a pak přiložená šťáva jest proslulým prostředkem proti zánětu mandlí, vředům, zánětlivým nádorům, růži obličeje a ústním chorobám.

 

Ořechové listy

(Při skrofuloze)

Jsou výborným čajem pro děti, jsou-li tyto stiženy skrofulozou (krticemi), dále se doporučují v létě na místo rybího tuku, který děti nerady používají. Chceme-li jich účinek zvýšiti, přimísíme k nim stejný díl macešky.

 

Ovesný čaj

(Při kataru hrtanovém)

Jest výtečným lékem proti kašli, způsobenému nachlazením, a při katarech hrtanu a hltanu. Osvědčuje se také někdy při chřipce a zádušném kašli.

Upotřebení: Nařeže se suchá a čistá sláma obyčejného ovsa na řezanku a svaří se v trochu vody.

Tak vznikne hnědý čaj, jehož barva jest něco světlejší nežli barva kávy a k němu se přidá cukr. Lepší jest při vnitřních chorobách plicních přídavek čistého, dobrého medu; pije se ráno a večer jeden koflík čaje. Účinek tohoto prostého prostředku jest překvapující; po 3 neb 4 dnech pozoruje se již pokračující hojení. Vedle toho má ovesný čaj ještě tu výhodu, že působí blahodárně v každém věku.

 

Pampeliškový kořen

(K měsíčkům)

Kořen pampelišky jest neocenitelným prostředkem k povzbuzení čmýry. Také při slabosti žaludeční a při velkém kašli koná kořen ten v podobě čaje dobré služby.

 

Pelyněk

(Prostředek žaludeční)

Při žloutence podává se v polévce pelyňka tolik, kolik se může uchopit mezi tři prsty. Pelyněk odstraňuje také v podobě kloktadla špatný zápach z úst. Slouží hlavně k povzbuzování chuti k jídlu a zažívání při slabosti žaludeční, zejména pije-li se spolu s puškvorcem v podobě čaje.

 

Plicník

(Při chorobách plicních)

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) roste ve stinných lesích a houštích a kvete od dubna do května. Má kořen dřevnatý, stonek 1 stopu vysoký, listy kořenové srdcovité, listy stonkové přišpičatělé, drsné a bíle skvrnité. Koruna květu jest nálevkovitá, zprvu purpurová, potom modrá.

Plicník se usuší, roztluče na prášek a užívá se smíšen s medem při chorobách plicních a sice za dvě hodiny na špičku nože. Plicník může se upotřebiti také v podobě čaje.

 

Podběl

(Prsní čaj)

Podběl (Tussilago farfara) roste v celém Rakousku na březích řek a potoků, na písčitých vlhkých polích, na cestách a v zahradách a kvete v březnu a dubnu. Má kořen ztloušti prstu, kuželovitý, (mrkvovitý), velké stopkaté, srdčité listy, nahoře zelené, na spodu plsťové, a žluté květy, které tvoří hlávku. Téměř nezapáchající listy dlužno sbírati v květnu a červnu, chceme-li jich použíti na čaj.

Podběl jest velmi užitečná rostlina, která vždy dává dobré výsledky jako prsní lék. Používá se ho při úzkých prsech, kašli, kataru plicním a zahleňování plic.

Upotřebení: Usušené listy a květy se spaří a čaj takto připravený se pije. Aby se docílilo ještě lepších výsledků, osladí se čaj dobrým medem. Poslední způsob upotřebení docílil úspěchu i při počínajících souchotinách. Horké, spařené listy podbělové v podobě obkladu hojí vředy, otevřené nohy, růži obličeje a červenku,

 

Proskurník

(Také altea (ibiš) – Proti kolice a úplavici)

Proskurník lékařský (Althea officinalis) roste na vlhkých místech, loukách, na březích řek, při plotech divoce a v Rakousku se často pěstuje v zahradách. Kvete v červenci a srpnu, někdy až do září. Kořen má tloušťku prstu, stonek je přímý, prostý, oblý, plstnatý, 1-1.4 metru vysoký. Listy jsou stopkaté a stojí střídavě, tvaru srdcovitě vejčitého, s ostrými zářezy na okrajích, velmi měkké, šedozelené a silně žebernaté (žilovité). Květy jsou také stopkaté a stojí v chomáčcích v úhlech listů. Okvětí jest sedlovitě rozprostřené a barvy žlutočervenavé nebo běložlutavé.

Kořen se užívá v podobě čaje proti kašli se silným drážděním, proti průjmům, kolice a úplavici a zevně jako vodičky ústní a kloktadla při vředech a zánětech dutiny ústní, v podobě vstřikování při nucení na moč a pálení při močení. Masti proskurníkové lze upotřebiti při čerstvých ranách, popáleninách, při zánětu nosu, rtů a při oděrkách na rukou.

 

Prsní koření zelené

Utluče se po 60 gramech prášku z páleného rohu jeleního a vítodu hořkého, přidá se 15 gramů lišejníku islandského, po 25 gramech anýzu hvězdičkového a sladkého dřeva a pak se uschová v suchu.

Upotřebení: 2 kávové lžičky této směsi dají se do vařící vody, přidá se kandisovaný cukr a ráno, v poledne a večer pije se jeden koflík.

 

Přeslička

Roste na polích bramborových a ovesných jako obtížná plevel; používá se jí také k cídění nádobí cínového a plechového.

Chceme-li žaludek zbaviti špatných látek, podáváme čaj z přesličky; tento zmírňuje také bolesti při bolesti při kamíncích a chorobách močových. Dobré služby koná čaj ten také při krvácení a zvracení krve. Mimo to jest přeslička výtečným prostředkem proti zastaralým úrazům, rakovinným vředům a proti vředům bércovým. V tomto případě se přikládá obklad, namočený v odvaru z přesličky, nebo přeslička se přikládá v čerstvém stavu na chorobná místa. Přeslička jest také výborným prostředkem proti příliš velký, ztrátám krve při čmýře.

 

Přímětník vlašský

(Také krásovlásek lékařský – proti chorobám jaterním)

Při  slabosti, zahleňování žaludku a při dlouhotrvajících chorobách jaterních svaří se v půl litru vody 4-8 gramů koření a denně se čaj ten vypije.

 

Ptačinec

(Proti horkosti)

Sluje také žabinec. Používá se ho v podobě čaje za projímadlo při vnitřní horkosti; bylinu tu možno položiti také zelenou na šátek a pak při bolení hlavy přivázati na čelo, chladí neobyčejně a odnímá horkost.

 

Pupava

(Proti chorobám žaludečním)

Výtečný prostředek proti pálení žáhy, zahleňování a prostředek sílící žaludek při slabém zažívání. Až 30 cm dlouhý kořen svaří se ve vodě, po každé se pije 1-2 koflíky čaje. Také jest usušený a utlučený kořen znám jako prášek pro koně, dále se ho používá při morech dobytka a chorobách vepřů.

 

Puškvorcový kořen

(Prostředek žaludeční)

Obyčejný puškvorec roste po celém Rakousku v bažinách, rybnících a potocích; kvete v červnu a červenci. Plazivý oddenek má tloušťku palce, listy zelené a mečovité, květy tmavě žluté, tvořící kuželovitý klas.

Osvědčuje se dobře při nechutenství, bledničce, krticích a vodnatelnosti.

Upotřebení: 3 koflíky vařící vody nalejí se asi na 15 gramů dobře rozřezaného kořene a nechá se to nějaký čas vařiti, pak se užívá čaj ten teplý, ráno na lačný žaludek a večer před spaním po jednom koflíku. Při jistých příznacích křivice přidá se ke každé lázni 80 gramů kořene.

 

Rdesno

Hadí kořen

Velmi známé koření prsní a plicní.

 

Rozrazil

(Proti chorobám prsním)

Obyčejný čili rozrazil lékařský (Veronica officialis) roste v celém Rakousku v suchých lesích, hájích, na pastvinách, na slunečných místech a kvete od května do července.

Kořen jest vláknitý, stonek plazivý, listy vejčité, květy, které tvoří bezestopkaté klasy, mají tmavě fialovou barvu. Rozrazil jest krásná, něžná, úhledná rostlinka.

Rozrazil má se sbírati na jaře a rychle usušiti, slouží vnitřně proti chorobám prsním s hojným odměšováním hlenu a působí ještě s úspěchem při počínajících souchotinách. Čerstvé vylisovaná šťáva, užívaná v kozím mléce, chutná velmi dobře. Při vředech v krku používá se této šťávy, zředěné vodou, ke kloktání.

Upotřebení v podobě čaje: 30 gramů upotřebí se na 3-4 koflíky.

 

Řebříček

(Proti chorobám prsním)

Řebříček používá se úspěšně při  mnohých vnitřních chorobách a sice používá se ho v podobě koření do polévky, špenátu nebo čaje. Kdo pije každý den řebříček, bude se moci těšiti dlouhému zdraví. Řebříček, hojí choroby dýchadel, působí sílivě při ztrátách šťáv a při zahleňování prsou. Může se upotřebiti s úspěchem při chorobách ženských, kolikovitých bolestech, silném krvácení hemoroidním, při prudkém kataru průdušek a počínajících souchotinách, kašlání krve, hypochondrii, zahleňování střev, průjmech, bledničce, katarech střevních, křečích, onemocnění nervů břišních, nadýmání a kyselosti, při sesláblém zažívání, při návalech krve, spojených s tlučenám srdce, při chorobách soustavy vrátnicové, zevně při krváceních a zhoubných vředech.

Upotřebení: hrst listů svaří se  v půl litru vody a z toho se pije několikrát denně jeden koflík (teplého) čaje.

 

Řešetlák

(Pronajímá a močení podporuje)

Černé, lesklé, kulaté a jako hrách velké bobule, svařeny na čaj, působí na střevo silně projímavě a zároveň ženou na moč; proto se doporučují při vodnatelnosti, dně, městnání krve v břiše, vlhkých vyrážkách kožních.

 

Sennesové listy

(Projímadlo)

Známé listy sennesové používají se v podobě čaje při úporných zácpách a působí projímavě u dospělých i dětí.

Vaří-li se však příliš silně, působí dráždivě na orgány močové a může způsobiti ku příkladu velmi bolestivý akutní katar měchýře močového. Nutno tudíž výslovně, zvláště u dětí a žen, nabádati k opatrnosti. Také se nemá denně vypíti více nežli jednou koflík teplého čaje ze sennových listů. Dávka pro dospělé: tolik, kolik se může pojmouti mezi tři prsty, pro děti přiměřeně méně. U malých dětí nemá se vůbec používati.

 

Senný list

(Proti zánětům krčním)

Senným květem nazýváme krátké seno, které se na senicích zůstane ležeti a obsahuje květy, a semena travin.

Drží-li se zabalená hlava nad kouřícím hrncem se svařeným semenem senným, působí to dobře proti zánětům v krku a revmatickým bolestem zubů. Přídavek květu senného k lázni dětské jest velmi dobrým proti křivici (anglické nemoci).

Přidá-li se košík květu senného k  horké lázni pro dospělého člověka a vezme-li se tato lázeň co možná horká, posiluje to seslabené údy. Lázně ze senného květu působí také velmi dobře při obrnách, revmatickém trhání v údech a proti oznobeninám nohou.

 

Slez

(Při chorobách krčních a ušních)

Má kořen vytrvalý, stonek silný a až 3 stopy vysoký, listy pilovité, květy velké a trsovitě stojící v úhlech listů, modravě červené s temnými žilkami. Roste na cestách, u plotů, v příkopech a hromadách rumu. Kvete od června do srpna.

Upotřebení: Při katharu průdušek a chorobách krčních použit v podobě vlažného kloktadla (5 gramů na jeden koflík) působí co nejlépe. Při chorobách ušních, jako: hučení a píchání v uších, výtoku z ucha a při nedoslýchavosti následkem ztuhlého mazu ušního vezme se parní lázeň z květů slezových a sice 20 gramů svaří se ve 2 litrech vody, vezme se nálevka a tou se nechá pára do ucha pronikati, zahalí se však při tom dle možností hlava i nálevka.

 

Sporýš

(Při zahleňování)

Květina ta roste na suchých okrajích mezi ploty a kamením, kvete v červnu červenomodravě a používá se jí proti kašli, zahleňování plic a žaludku. Bylina ta se pije s babím hněvem také při vodnatelnosti v podobě čaje.

 

Světlík

(Při chorobách očních)

Tato malá, nepatrná, 15 cm vysoká rostlina kvete červenavě bíle, chutná slaně hořce a působí mírně svíravě hořkou látkou extrativní v ní obsaženou. Hlavním oborem působnosti této rostlinky jsou různé choroby oční, jako ochabnutí víček očních, oslabená síla zraková, vleklé záněty oční. Používá se jí zevně v podobě  oční vodičky, k jejíž přípravě se užívá čerstvé byliny nebo květu. Prášek světlíkový – nabytý z usušené rostliny – sílí žaludek a koná dobré služby při žloutence a slabosti žaludeční.

 

Šafrán

(Při chorobách břišních)

Osvědčil se jako prostředek změkčující, mírnící bolesti a křeče a podporující oběh krevní v cévách břišních, působí také velmi dobře při váznoucí čmýře, při kašli, zvracení a zánětech očních. Těhotné ženy musí šafrán používati opatrně, neboť jinak snadno by mohl nastati potrat.

Šafránu se užívá dle stavu sil příslušné osoby v podobě tinktury (5, 10 až 20 kapek) při kašli křečovitém, zádušném, k docílení čmýry, při hysterii, hypochondrii a melancholii. Ve větších dávkách povzbuzuje odměšování hlenu dýchacích orgánů. Zevně upotřeben působí šafrán jako prostředek změkčující, bolesti mírnící a hnisání podporující. Používá se ho k obkladům s vodou, mlékem nebo vínem, v podobě masti se sádlem vepřovým, olejem dřevěným, voskem, žloutkem nebo bílkem. Při slabém zraku a bolestech očních potírají se víčka tinkturou (5 gramů zředí se 100 gramů fenyklové vody).

 

Šalvěj

(Proti chorobám krčním a kašli)

Šalvěj jest vždy zelená rostlina zvýší 50-100 cm a patří ke květinám s květy pyskatými. Kvete v červnu a červenci. Větve a listy mají šedé chmýří, listy jsou kopinaté, květy modré a bílé.

Listů užívá se v podobě čaje ke kloktání při zánětech v krku a ústech, vnitřně při nočních potech souchotinářů, dlouhotrvajícím kašli a průjmech.

K šalvějovému čaji, určenému za kloktadlo, přidá se trochu medu.

 

Šeřík

(Potní prostředek)

Při bolení hlavy, bolestech břišních a nachlazeninách čaj tento vnitřně užíván silně zahřívá a proto žene na pot. Takto způsobené vypuzování nečistých látek póry kožními odstraňuje jmenované nemoci.

 

Šípek

(Proti ledvinným chorobám)

Starodávný a osvědčený prostředek při chorobách ledvinných, obtížném močení, písku kaméncích. Šípek působí v každém způsobu přípravy žádoucí výsledek, častější užívání možno vřele doporučiti. Šípková jadérka mohou nahraditi čínský čaj.

 

Třezalka

(Krev tvořící)

Jmenuje se také krevníček, bylina SvatoJanská. Roste v celém Německu, Rakousku a Švýcarsku na horách, plotech, loukách, polích a křovinách a kvete od června do září. Kořen jest rozvětvený a polehavý, stonek přímý a větevnatý, listy protilehlé, nasedavé a tečkované, květy žluté, tvořící konečný hrozen. Celek tvoří pěknou rostlinu. Listy a květy používají se v podobě čaje při chudokrevnosti, bledničce, k ulehčení čmýry a při močení do postele, dále při dně, průjmech a krvácení.

Upotřebení: 5 gramů listů a květů v půl litru vody nechá se 5 minut vařiti. Ráno a večer se pije z toho po koflíku.

 

Vratička

(Proti červům)

Vratička roste v celém Rakousku na okrajích polí na cestách, mezích, v příkopech a na březích řek. Kvete od července do září. Kořen jest vytrvalý, plazivý a tvrdý. Stonek jest přímý, 0.5-1.20 metru vysoký, tvrdý, oblý a větvící se nahoře.

Listy stojí střídavě na stonku, jsou bez řapíku, objímavé, hladké, jemně tečkované, podlouhlé, kopinaté a dvojitě zpeřené. Květy jsou zlatožluté, kulovité a stojí v plochých hroznech na konci stonku a větví. – Celá rostlina má zvláštní, silný aromatický, ale nikoli zvláště příjemný zápach a chuť velmi hořkou, aromaticky ostrou.

Utlučené květy používají se jako bezpečný prostředek proti červům u lidí a zvířat. Dětem se dávají smíšené s medem.

Listy použité v podobě čaje působí jistě při seslabeném zažívání, průjmu a při zácpě. Čaj chutná velmi hořce a nutno jej tudíž učiniti chutnějším přídavkem medu nebo cukru kandysovaného.

 

Zeměžluč

(Při chorobách břišních)

Čaj ze zeměžluče odvádí ze žaludku plyny a kyseliny, tím odstraňuje pálení žáhy, podporuje a zlepšuje šťávu žaludeční, působí léčivě na játra a ledviny, při městnání krve a při chudokrevnosti. Používá se také také proti bolestné čmýře u mladých děvčat a žen.

 

Pokračování Ženské choroby

Odkazy

Léčení neduhů bylinami

Soubory ke stažení

Komentujte

  Subscribe  
Upozornit na